O SPRÁVĚ

ÚŘEDNÍ DESKA

ELEKTRONICKÁ PODATELNA

CHARAKTERISTIKA OBLASTI

LEGISLATIVA

SPRÁVNÍ AGENDA

ČINNOST SPRÁVY

SPRÁVA INFORMUJE

FOTOGALERIE

Prohlášení | Mapa stránek

VIZUS | webmaster
design Jana Štěpánová

Moravský kras >> Správa CHKO Moravský kras >> Charakteristika oblasti >> Flóra

Flóra

Pestrost vegetace Moravského krasu je, zvláště v porovnání s okolním nekrasovým územím, nápadná již na první pohled. Spolupůsobí zde řada faktorů, k nejdůležitějším patří geologická stavba, členitý reliéf a mikroklimatické podmínky, které se často na malých vzdálenostech výrazně mění. Důležitou roli hrají i poloha Moravského krasu na rozhraní hercynské, panonské a karpatské biogeografické oblasti a vlivy dob ledových. Do vývoje a skladby rostlinných společenstev dlouhodobě zasahuje také člověk.

Nejjižnější části Moravského krasu jsou typické výskytem teplomilných druhů. V ostrůvkovitě vyvinutých teplomilných šípákových doubravách, které zde mají severní hranici svého rozšíření, se mezi jinými dřevinami vyskytují i dub cer (Quercus cerris), dub šípák (Q. pubescens), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). V xerotermní vegetaci vzácně nalezneme chráněné druhy koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kosatec nízký (Iris pumila) a třemdavu bílou (Dictamnus albus). Roste zde i kriticky ohrožený hadinec nachový (Echium russicum). V lesních lemech je zde hojná kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum).

Charakteristické pro jižní a částečně střední části krasového území jsou především dubohabrové lesy, tvořené dubem zimním (Quecus petraea), d. letním (Q. robur) a habrem obecným (Carpinus betulus), často se vyskytuje javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis) a místy i lípa malolistá (Tilia cordata). V bohatém keřovém podrostu je častý lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), dřín jarní (Cornus mas) aj. V bylinném patře jsou zastoupeny hájové druhy, např. sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), prvosenka jarní (Primula veris), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), k. vonný(P. odoratum), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a černýš hajní (Melampyrum nemorosum). Ve stinných polohách tvoří souvislé travní porosty strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a s. nicí (M. nutans).

Z komplexu dubohabrových lesů vystupují některé lokality, na jejichž jižně exponovaných svazích se setkáme s výrazně teplomilnou vegetací. Ostrůvky teplomilných společenstev však nalezneme i v nejsevernějších částech Moravského krasu na osluněných skalních hranách žlebů. Z rostlin jsou zde typické například kostřava sivá (Festuca pallens), k.walliská (F.valesiaca), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), pryšec mnohobarvý (Tithymalus epithymoides), chráněná sasanka lesní (Anemone sylvestris), z keřů tu roste dřín jarní (Cornus mas), jeřáb muk (Sorbus aria), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) aj.

Největší plochy severní a částečně střední části Moravského krasu náleží bučinám (případně jedlobučinám). Stromové patro je tvořeno bukem lesním (Fagus sylvatica), habrem obecným (Carpinus betulus) s vtroušeným jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), javorem mléčem (Acer platanoides) a j. klenem (A. pseudoplataus). Dříve hojná jedle bělokorá (Abies alba) přežívá jen na některých lokalitách. Bučiny se vyznačují pestrým bylinným podrostem. Brzy na jaře zde najdeme porosty dymnivek (Corydalis sp.div.), jaterníku trojlaločného (Hepatica nobilis), hrachoru jarního (Lathyrus vernus) a dalších druhů. Tyto střídají bohaté porosty kyčelnice devítilisté (Dentaria enneaphyllos), k.cibulkaté(D. bulbifera), bažanky vytrvalé (Mercurialis perennis), samorostlíku klasnatého (Actaea spicata), bukovníku kapraďovitého (Gymnocarpium dryopteris) nebo svízele vonného (Galium odoratum), později v létě zpestřené druhy z čeledi vstavačovitých - okroticí bílou (Cephalenthera alba), o. dlouholistou (C. longifolia) a o. červenou(C. rubra).

Na příkrých nepřístupných svazích krasových údolí se uchovaly suťové lesy (jasanové a lipové javořiny), pro které jsou typické jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa malolistá (Tilia cordata), v inverzních polohách žlebů s jilmem horským (Ulmus glabra ), jedlí bělokorou (Abies alba) a původním smrkem (Picea abies). V severní části krasu se na těchto stanovištích vyskytuje tis červený (Taxus baccata). Při úpatí svahů nastupuje stínomilný rybíz alpínský (Ribez alpinum), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), líska obecná (Corylus avellana) apod. V bylinném patře jsou typické podhorské až horské druhy (často jde zároveň o druhy nitrofilní, vyhledávající půdu s vysokým obsahem dusíku), např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), jarmanka větší (Astrantia major), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) nebo ploštičník evropský (Cimicifuga europaea). Významný je výskyt řady kapradin, jako jsou bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), b. vápencový (G. robertianum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), na skalkách je nápadný sleziník červený (Asplenium trichomanes), s. zední (A. ruta-muraria), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) aj. Kriticky ohrožená kapradina jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium) roste v bohatých porostech na několika místech v Pustém žlebu.

Propast Macocha patří nejen k nejvýznačnějším krasovým jevům, ale je i lokalitou unikátních rostlinných společenstev. Stinné vlhké skalní stěny pokrývají husté polštáře četných mechorostů (Neckera crispa, Thamnobryum alopecurum, Brachythecium rivulare, Mnium undulatum aj.). Roste zde také jedna z nejzajímavějších a nejvzácnějších rostlin Moravského krasu - kruhatka Matthioliho (Cortusa matthioli). Byla zde objevena v roce 1918 při výzkumné výpravě na dno propasti. Právě dno propasti Macocha a přilehlé skály jsou jediným místem jejího výskytu v České republice. Je považována za glaciální relikt (pozůstatek doby ledové). Botanik Soják (1980) považoval rostliny z propasti Macocha za endemický poddruh Cortusa matthioli subsp. moravica (Podpěra) Soják. V současné době zde roste cca 120 rostlin.

Kruhatka Matthioliho získala druhové jméno podle italského lékaře Pietra Andrea Matthioliho (1501–1577), který od roku 1544 působil v Praze jako lékař císařském dvoře. V té době napsal latinský Herbář, který byl později vydán asi v 60 překladech v různých jazycích. Do češtiny ho přeložil roku 1562 Tadeáš Hájek z Hájku. Matthioli (někdy uváděný v češtině jako Mattioli) se psal latinsky Matthiolus a odtud Carl Linné odvodil odborné druhové jméno kruhatky C. matthioli. Při tvorbě českého druhového jména je třeba vycházet z českého tvaru lékařova jména – Matthioli, správný český tvar rodového jména této rostliny je proto Matthioliho, nikoliv Matthiolova. Tvar odporující zásadám odvozování přídavných jmen v českém jazyce se bohužel objevil v Květeně ČR (rod Cortusa zde zpracoval M. Kovanda) a odtud se dostal do Klíče ke květeně České republiky (Academia, 2002, editor K. Kubát). Lze jen doufat, že podobné nepřesnosti budou v dalším vydání Klíče odstraněny.

V propasti Macoše a v hlubokých kaňonovitých žlebech je typicky vyvinuta vegetační inverze. Podhorské až horské druhy javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), v Suchém a Pustém žlebu pravděpodobně původní smrk ztepilý (Picea abies), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva) nebo jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium) rostoucí v údolích střídají na hranách o 100 až 150 m výše druhy teplomilné jako dřín jarní (Cornus mas), jeřáb muk (Sorbus aria), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), kavyl Ivanův (Stipa joannis), sasanka lesní (Anemone sylvestris), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), česnek chlumní (Allium senescens) aj.

V úzkých nivách podél toků se uplatňují společenstva olšin s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) v podrostu s devětsilem bílým (Petesites albus), prvosenkou vyšší (Primula elatior), děhelem lesním (Angelica sylvestris), krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), tužebníkem jilmolistým (Filipendula ulmaria), pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum) aj.

Negativním rysem ve vývoji vegetace Moravského krasu je zavlečení a další rozšiřování nepůvodních druhů rostlin. K šíření synantropních (člověka doprovázejících) druhů dochází především podél frekventovaných komunikací, parkovišť a turistických cest. Podstatnou změnu vegetačního krytu přinesla i náhrada původních smíšených porostů monokulturními smrčinami, která probíhala od konce 18. století. Jedním z důsledků zpřístupnění jeskyní je rozvoj vegetace kolem reflektorů – tzv. “Lampenflory”.

zpět